Můj web

Ať Řím, či Kartágo v cestě nám stojí,
aliance naše silná jest,
vojsko naše při útoků zbrojí,
duležitá je síla a čest.

Povedeme náše národy k síle a vítězství,
nikdo nás z cesty neodkloní,
nikdo z nás nedostane se na scestí,
a když, ať se naší pomsty bojí.

Růst naší aliance je růstem každého znás,
jediné co hraje proti, je jenom čas,
já přisáhám, že sílu rozvinu tak,
že nebude nikdo, kdo by nebyl náš.

Jen silné vesnice patří k nám,
všechny vesnice, které znám,
vstoupí do našich řad a poctí alianci,
vojskem, surovinami, životem.

IMPERIUM ROMANUM II aliance jest,
kde vítězí odvaha, síla, čest.
Občany Římské svolává k sobě
by slávu měli po jisté době.

Však musí pár vlastností míti,
bez nich by tu nemohli býti.
Tou první čest by mohla být,
tu každý Říman by měl mít.

Tou druhou může býti odvaha,
podstatná je i třetí, rozvaha.
Ochota na místě čtvrtém jest,
ruku v ruce s ní jde první čest.

Na pátém místě přátelství sídlí,
na šestém místě síla bydlí.
Na sedmém místě velikost,
však nikde nesmí býti zlost.

Máš těchto sedm vlastností?
Travian číslo 7 tě pohostí.
Nejsi li zatím v alialnci,
máš velmi silnou konkurenci!

To dnes snad vše jest,
nechť provází tě ochota i čest.
A s nimi velká odvaha,
přátelství a také rozvaha.

Síla s velikostí jdou za tebou,
tvým životem tě povedou.
Slávu městu tvému,
a ještě větší Římu.

Jak úžasné je poznání,
že verše mají uznání,
i když se jedná o lítý boj,
musím naleštit svou zbroj.

Chci aby tento boj byl čestný,
chci aby postup byl přesný,
doufám, že výběr bude fér,
proto nabízím více měr.

Já chci jen sílu naší alianci,
v kroku, zbroji a soudržnosti,
v našem boji čestnou konfrontaci,
umění slova jsou naše výjmečnosti.

Diví se moje oči nad těmito slohy,
diví se tomu, že jsou zde takové básnické vlohy,
že je zde další kdo holduje veršům,
a ne jen vojákům a mečům.

Věřím že výběr z nás bude těžký,
avšak uznávám porážku lepším,
tady je potřeba síla slova,
zvláště když kandidujeme na Kvestora.

Ať silnější z nás dokáže všem,
že veršem se hájit dovedem,
umíme spoustu jiných věci,
ale ukážem v čem jsme jiní přeci.

Vzdávám hold svému soku,
nebude jediného loku lahodného moku,
kdy neuznám tvou čest a slávu,
kterou skrývá tvůj verš.

Přeji sílu všem lidem největšího národu,
chci naši společnost vést kupředu,
věřím že jen společnou prací získáme,
to, na co tak toužebně čekáme.

Naprosto s tebou souhlasím,
já téže přetrumfnout tě musím.
Bitva tato tvrdá bude,
trochy veršů neubude.

Český jazyk, latina,
to to pěkně začíná.
Uznání tobě složiti musím,
a veršovat lépe nyní zkusím.

Věcí sedm já si přeji,
při veršování se zahřeji.
Náš souboj čestný musí býti,
probíhat v klidu, svůj řád míti.

Města naše, skvosty v kraji,
děti si u městské zdi hrají.
Lidé obilí do sýpky nesou,
přitom se štěstím celí třesou.

Obilí záhy do mlýna putuje,
pekař si mouku kupuje.
By v pekárně mohl péci chleba,
dalších slov tady není třeba.

V kasárnách panuje čirý ruch,
jeden muž proskočil ohnivý kruh.
A v akademii klid je velký,
bylo by slyšet bzučení včelky.

Z kovárny ozývá se železa kutí,
kováři pracují zde s chutí.
Ve zbrojnici nejinak,
jeden chlapec ztratil prak.

V paláci král a královna bydlí,
a králův lokaj rozsedl židli.
Vojáci statní v hrdinském dvoře,
slyš, kohout zakokrhal v oboře.

Z tržiště obchodníci jedou,
směněné suroviny zas domů vezou.
Kameník cestu opravuje,
brzy si to zas zopakuje.

Z dílny je slyšet velký hluk,
ne, žádné ťuky, ťuk.
Na radnici velká sláva,
z polí zabučela kráva.

Ze stájí, slyš, dusot kopyt,
nezapomněl´s chleba koupit?
Železo, dřevo, hlína,
to je ale psina!

Stále kupředu, jak blesky míříme,
stále hnáni silou společenství si věříme,
stále chceme být ti nejlepší,
stále chceme postavit div největší.

Jsme silní, vy to víte,
jsme silní, proto vítězíte,
jsme silní, protože jsme bok po boku,
jsme silní, protože věříme pokroku.

Kolikrát chtěli jsme smazat účet?
Kolikrát se nám chtělo brečet?
Kolikrát jsme se museli ohánět mečem?
Kolikrát jsme se museli vzdát večer?

My chceme vítězit a hrát,
my chceme na svých nohách stát,
chceme abychom byli silní,
proto musíme být trpěliví a pilní.

Diplomatickou cestou budeme válčit,
slova svá zdlouhavě vážit,
my pro Vás budeme orodovat i u velikánů,
pošleme za Vás milion pretoriánů.

I válečně jsme silní svou strategií,
ostatní aliance jen vojáky posílají,
posílají je na smrt na naše hradby,
my máme ale strategii a plány.

Jsme aliance silná, pevná, hrdá,
můžeme být aliance prvá,
stačí když dál půjdeme tímto krokem,
a až se sejde rok s rokem,
budeme na top řebříčku s číslem prvým,
a div bude stát právě u nás.

Ve světě tři národy,

každý pěje jiné ódy.

Každý jiné zvyky má,

jiné bojové techniky zná.

V Římě máme muže statné,

každý rád barbara setne.

Jeden brání, jeden seká,

každý barbar se hned leká.

Legionáři na prvním místě,

barbary porazí dnes jistě.

Pretoriáni se štítem v ruce,

co když barbaři zaútočí prudce?

Imperiáni drží svůj statný meč,

brzy nastane velká seč.

Equites Legáti špičkoví zvědi,

co barbarům vzít moc dobře vědí.

Equites Imperatoris jsou silní muži,

neujdou ani barbaři tuží.

Equites Caesaris jednotky silné,

jejich myšlenky nejsou mylné.

K Římanskému beranidlu není co dodat,

výnosné bylo by ho prodat.

Ohnivý katapult budovy zničí,

barbaři již jen bezmocně křičí.

Senátoři jsou vůdci lidu,

a našim lidem dodají klidu.

A k římským osadníkům není co dodat,

místo na novou vesnici jdou nám hledat.